sábado, 2 de abril de 2016

José Sánchez Hernández

José Sánchez Hernández
হোসে সাঞ্চেস হের্নান্দেস 
País: Cuba   দেশ: কুবা



El poema original:

YO Y EL POEMA

Las cosas toman la forma de sus dueños
este lápiz se parece a mi voz
solidaria en su libre albedrío
gastándose en cada metáfora

Creo haber estado escribiendo
el mismo poema desde siempre
la misma verdad sucesiva

Las manos y las palabras del poema
son gemelas en sus discordias
Unas levantan paredes
que mañana serán la casa
Con las otras sigo manchando papeles
por los que algún día seré juzgado

Para entonces
solo el Poema podrá salvarme

La traduccion en bengali:

আমি এবং কবিতা

জিনিসপত্র সব তাদের স্বত্বাধিকারীর চেহারায় বদলে যায়
এই পেনসিলটা যেন আমার কণ্ঠস্বর
তার বাধাহীন আপন খেয়ালে সংহত
খইয়ে ফেলছে নিজেকে প্রতিটি রূপকে

ভেবেছি লিখে চলেছে সে
একই কবিতা অনন্তকাল
একই পরম্পরীণ সত্য

কবিতার হাত আর শব্দের সমাহার
যেন সাদৃশ্যহীন যমজ
কেউ কেউ জাগিয়ে তোলে মা-বাবাকে
সকালে তারা ঘরে থাকবে
অন্যদের মতো আমিও নোংরা করেই চলেছি কাগজ
যারা একদিন বিচার করবে আমার

সেই মুহূর্তে
কবিতাই বাঁচাবে আমায়

El poema original:

NO ARROJAR LA PRIMERA PIEDRA
 (Parábola)


El que lea o escuche este poema
es ya cómplice de homicidio

Ha matado entre otras y tantas
la estupidez de autoagredirnos
como si fuéramos arcángeles de la verdad
y en cuanto amanece haya que calzarse el odio

Hace mil guerras mundiales pactamos la desnudez
y todavía florecen coleccionistas de inviernos
mercaderes del cuervo de Poe
claro ya sin la tenacidad del mar y sus cantos
los que sobrevivieron cuando la gratitud

Ser cómplice de homicidio
cuando se está matando el odio más antiguo
es vivir partidario a ningún muro
poseer luz a precio de luz

El que lea o escuche este poema
al menos mientras dure su fuego
no podrá arrojar la primera piedra

La traduccion en bengali:

প্রথম পাথরটা ছুঁড়ো না
  (রূপক-কাহিনী)

যে পড়বে বা শুনবে এই কবিতা
সে তো নরঘাতকের দোসর

এতকিছুর মাঝে সে নিহত করেছে
নিজেকে ক্ষতি করার বোকামিকে
যেন আমরা ছিলাম সত্যের শ্রেষ্ঠ দেবদূত
আর ভোর হতেই পরে নিতে হতো ঘৃণার পোশাক

সহস্র বিশ্বব্যাপী লড়াইয়ে আমরা চুক্তি করি নগ্নতা
তবুও পাপড়ি মেলে শীতের ফুল
পো'র 'মার্চেন্টস অফ ক্রো'
সমুদ্র আর তার গীতিমাল্যের সংসক্তি ছাড়াই
যারা বেঁচেছিল কৃতজ্ঞতাবোধে

নরঘাতকের দোসর হই
যখন সবচেয়ে প্রাচীন ঘৃণা হত্যা করে নিজেকেই
বেঁচে থাকা কোনো দেওয়ালকেই সমর্থন করে না
আলোর মূল্যে আলোর অধীশ্বর হওয়াকেও

যে পড়বে বা শুনবে এই কবিতা
অন্ততঃ যতক্ষণ জ্বলবে তার আগুন
ছুঁড়তেই পারবে না প্রথম পাথরটা


El poema original:

BIENVENIDOS A  NUNCA JAMAS

Seguro que volveré por mi sombra
algún hada susurrará al oído de los sueños
haré del tiempo un manojo de extrañeza
seguro volveré y ahí estará el naranjo
todos mis alaridos deudores del silencio
de cada quetzal que he muerto en otoño
pondré mamparas emplumadas al viento que ciega mi césped
público destrozo será la caída de la tarde
el gris del día viaja en mi garganta
pero volveré seguro volveré por mi sombra
a pleno sol sin promesas
y he de vestir sus anteriores despojos
frente a las guadañas mismas de los incrédulos

volveré con intolerable certeza volveré
arreciados aquellos vecinos del agua
ya no serán mis manos el confín de todo lo amado
habrá rasgaduras que mi sombra no podrá ocultar
pero fiel medida a la voz que lanza
muchos buscarían trocar su larga altivez
el candor perdido malhumorado
por las calles enronquecidas de tanta espera

todo el muro puede estar gritando muerte
pero volveré seguro volveré por mi sombra
y he de vestir su postrer alumbramiento

La traduccion en bengali:

স্বাগত কখনো না কে

নিশ্চয়ই ফিরব আমি নিজের ছায়া হয়ে
কোনো এক পরী স্বপ্নে ফিসফিসিয়ে কথা বলবে
সময় সময় করবো কিছু অনাসৃষ্টি
নিশ্চয়ই ফিরব আর সেখানে থাকবে কমলালেবু
আমার কেতজালের নীরবতার সব দায়গ্রস্ত আর্তনাদ
চলে গেছি হেমন্তে
হাওয়ায় ভাসাবো পালকের পর্দা, ওরা ছায়ায় ঢাকবে আমার সবুজ লন
লোকের বেদনার্তি হবে বিকালের পাতাঝরা
দিনের ধূসরতা ভ্রমণ করে আমার কণ্ঠে
কিন্তু নিশ্চিতভাবেই ফিরব আমি নিজের ছায়া হয়ে
মাঝ-দুপুরের অঙ্গীকারে
আর পরে নিতে হবে আগেই ফেলে যাওয়া তার পোশাক
সংশয়বাদীদের কাস্তের সম্মুখে

ফিরব অসহনীয় নিশ্চয়তায়
জলের সুতীব্র প্রতিবেশীরা
হয়ে উঠবে না আমার তালুবন্দী দয়িত
নেমে আসা চোখের জল লুকোতে পারবে না আমার ছায়াও
কিন্তু কন্ঠের সেই বিশ্বস্ততা ছড়িয়ে পড়বে
অনেকেই বদলাতে চাইবে তাদের সীমাহীন অহংকার
হারিয়ে যাওয়া সারল্য হিংস্র হয়ে ওঠে
এত প্রতীক্ষার কাঁকড় বিছানো পথে

পুরো দেওয়ালটাই গোঙাতে গোঙাতে মরে যেতে পারে
কিন্তু নিশ্চিতভাবেই ফিরব আমি নিজের ছায়া হয়ে

আর পরে নিতে হবে তার শেষ অর্পণ

No hay comentarios:

Publicar un comentario